Matka

Matka co volá svého syna,
aby jí na chvíli bylo prima.
nemá co dělat, nemůže spát,
musíš to synku nějak udělat.
Aby mi smutku nějak ubylo,
zas moje slunce svítilo.

Nemůžeš spát, ráno je daleko
kam vám to štěstí z vyprávění uteklo.
Bylo to štěstí nebo velký klam,
šťastný život ve dvou je ten tam

Ráj na Zemi, to tvůj sen,
teď voláš mi než přijde den.
Přijď, potěš mámu svou
ve svých snech ztracenou.

Není už pro co žít,
není čím se zabavit.
Všechno je těžký, špatný zlý.
Přijď synku matku pobavit.

Sejdeme se ve světnici na chvíli,
nebude trvat dlouho, ona zakvílí
život je špatný, všichni jsou zlí
život je těžký, jak dobře se mít
život je smutný, když umřít je nutný.

Pár minut poslechu,
litanií strachu.
Sbalím se, dopiju
abych byl v prachu.

Telefon vyzvání
na druhém konci klid.
Nevím, co se děje,
měl bych s tebou být.

Všichni už odešli,
sedím tady sám.
Telefon nezvoní,
nikdo mi nevolá.

život je smutný,
když umřít je nutný

Miluju tě strašně

jak první den jsem tě uviděl
vypadala jsi tak krásně,
že jsem se za svůj vzhled zastyděl.
Uviděl jsem bohyni svých snů
se kterou chci být do konce svých dnů.

Toužím po tobě, když jsem sám,
všechno na světe pro to udělám.
Kytici z webu pro tebe natrhám,
sadu adres mužů urostlých.

Musím se s tím srovnat
nebude to snadný.
Bude to bolet
uprostřed mých gatí.

Ty snad uvidíš, jak tě miluju,
když z lásky k tobě maluju.
Maluju si na zdi kříž,
ty si mě na něj pověsíš.

Budu tam hrdě viset na stěně,
ty budeš si hrát s webíky na štěně.
Vrčet, kousat, divoce se milovat,
já budu na místě viset,
ničeho litovat.

Svatý, kdo měl by tohle psát,
Svatou Marii zbožně milovat.
Jsem z masa, kostí myšlenek,
tohle bych fakt žádný neřek.

Hra s ženou vždycky je Pat,
proto dopiju a sám půjdu spát

měsíční rám

Nic není náhoda, tak to má být
Nemůžu posedět, civět a snít,
musím dál samotou zas vo kus jít.

Temná je noční modrá obloha
u nohou postele svlečenej donaha
obraz chvíle zlý, nálady pitomý

U nohou postele, ve dvou jsem sám.
Měsíc na zemi kreslí kolem hlavy rám.
U nohou postele, sedím nahý a sám.

Lehce se zachvěju při vzdechu naděje
u nohou postele nic tu neděje
Sedím a civím na měsíční rám.

Rám pomalu mizí a já sním
jak rány v srdci jednou pro vždy zacelím.
U nohou postele za všechno zaplatím.

S nikým už nemluvím, telefon neberu
kufry mám zbalený, vydám se na cestu.
Cesta je daleká, ticho a klid, chce se mi žít

Oslava

Oslava v tichosti smutku veselí,
čekají všichni až někdo zavelí
Bavit se tančit, strašně se smát,
k prastarým historkámvšechny přikovat.

Bavte se dobře všichni mí příbuzní
já zmizím v temnotě divnýho toužení.
Musím už jít, rychle se nalodit,
zabalit kufry, dát tomu směr.
Stáhnout rolety, svý klíče vyhodit
jsem tulákem samoty, tak už to ber

Myšlenky 4

Rozumím tomu, co mi chceš říct
nemám už ani KORUNU
nevím co s tím
Býval jsem králem
svojí KORUNU měl
Dneska jsem žebral málem
na hrdost zapomněl

Myšlenky 3

Cítím v sobě divnej chlad
všichni tajou, já jdu spát
Dívám se kolem prázdnýma očima
v zrcadle vidím záblesk cizího ohně
jako bych život jen krad

strašák

zírám tu před sebe, sám s tebou u tebe
chvilka ticha, jen tak stát
ten strašák, co se nebojí,
když padá na zem v dešti na poli

Když plamen vášně zahoří
u srdce to zabolí
sem strašákem na poli
rány už se nehojí

S deštivým ránem padám do propasti
neklidného spánku
vím, že už mám na kahánku
padnout někde na poli
Nikdo neřek-odpočívej v pokoji